Rodičovství, jasně každej tomu rozumí, studoval z něj vysokou a ví přesně, co bys měl dělat. Dokud se to ale netýká jeho děcka. To, co se o rodičovství neříká, je, že by se k němu měla vyfasovat knížka podobná té ze Stopařova průvodce po galaxii. Taková ta hezká velká kniha, s ohromným nápisem ŽÁDNOU PANIKU! a místo ručníku budeš v klidu, když budeš vědět, kde má tvoje ratolest nějakou absurditu, která ho činí klidným a šťastným, třeba zubní kartáček, nebo prázdou papírovou krabičku od něčeho.

IMG 1872

Co je ale skvělý, že vždycky, když už ti tečou nervy, jak magnum v rozpálenym autě a myslíš si, že to prostě všechno děláš blbě, tě ten malej tvor nečím překvapí, tvoje ego zase vystřelí na level 1000 a přijdeš si jako nejvíc cool rodič. A pokud čteš tohle, tak jsi cool a ještě ti to dneska sluší.

No a protože se nám teď něco podobnýho stalo, tak ti to budeme vnucovat jako obecnou pravdu, která platí na všechny děti. Ne dělám si srandu, jen ti o tom něco vyslintáme níž.

IMG 3412

Prostě ten náš malej vůdce Černá ruka začal usínat sám. Hurá, to je toho. Co nám ale dělá obrovskou radost, že bez breku, bez učení, bez nucení všech zúčastněných, prostě sám. Třeba tě to bude inspirovat, ale je dost možný (protože naschvál, chápeš), že to na tvoje dítě prostě nebude fungovat, zvlášť když je třeba už starší, třeba 30 nebo tak. To už je většinou pozdě na všechno.

No, jak se to všechno stalo? Četli jsme moc článků, o tom jak ho to učit, nechat samotnýho, prodlužovat to bla bla a rozhodně nechceme tvrdit, že to nefunguje. Ale já jsem prostě neměl nervy na to ho tam nechat samotnýho ležet s otázkama v hlavičce. A tak jsme ho uspávali v ruce. Pořád, den co den, noc co noc. Záda mě bolej ještě teď, protože co si budeme řikat, nejde u toho zrovna skvěle držet tělo. Věnujeme se mu, komunikujeme, od ničeho ho neodstrkujeme (samozřejmě pokud nejde o rozpálený zahradní gril, žací ústrojí kombajnu a tak). Od 7 měsíce leze po schodech, neujednodušujeme to jemu ani sobě. Jo padáme na tlamy, ale je v tom i spoustu zábavy, radosti a štěstí.

IMG 3543

No a jsou to asi tak tři týdny, co si v roce a 3 měsících prostě jednou večer řekl, že už nechce chovat. Začal se odstrkovat, kroutit a když to trvalo třeba 5 minut, řekl jsem ok, kámo jdeš do postýlky a dobrou. On zvedl ručičku, zamával mi, já mu řekl, že když bude něco potřebovat, tak ať zařve nebo tak něco a tím to haslo. Odešel jsem, asi půl hodinky si tam něco brblal a pak usnul. A další den znova a další znova.

IMG 5051

Prostě je to už velkej kluk a chce mít asi klid nebo já nevim. Každopádně nám věří a ví, že kdykoliv cokoliv, jsme někde poblíž připraveni chránit, hýčkat a milovat.

Takže lidi ŽÁDNOU PANIKU, jste skvělí…

 

Petr
Autor: PetrEmail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
O autorovi
Pohyb mi musí dávat smysl. To je moje heslo a trvalo mi dlouho než jsem na něj přišel. Byl jsem lenoch, který se tu a tam snažil o nějaký sportovní výkon. Zlom přišel až s první zkušeností s kontaktními sporty, do kterých jsem se zamiloval a právě to mi pomohlo odstranit mou averzi k pohybu a sportu. Zkrátka pokud něco děláte jen z nutnosti není to ono.