Tak je to tu, konečně článek, mám na něho dost času, když teď trčim doma se sešitou achilovkou, že. Jeden článek jsem sepsala hned po šestinedělí, ale nějak jsem se už nedostala k tomu ho uveřejnit a postupem času to ztratilo smysl, tak to tak nějak vše shrnu do tohoto článku, když už je Mimsovi přes půl roku :D Holky z mého okolí, co ještě potomky nemají a plánují je, tak se vyptávaly a vyptávají co a jak, tak jsem si říkala, že to prostě tak nějak vše otevřeně sepíšu, s tím já problém nemám. Předem se omlouvám, když budu skákat z jednoho do druhýho, ale je toho tolik co mám na srdci, to mi věřte :D

8

Poslední foto s pupkem

Vše to tak nějak začalo tím, že si člověk říkal, zda je už ten správný čas, zda už má nějaký ty mateřský pudy nebo co.. Já je rozhodně neměla a zda jsme se správně rozhodli, jsem si stále ještě říkala v době, kdy už jsem těhotná byla :D Každý těhotenství je prostě jiný a já ho měla až na pár výjimek totál pohoda a užila si ho. Jasně, začátek, kdy jsem ještě nevěděla, že jsem těhotná a nebo ještě neměla pupík, jsem si prostě připadala jak buřtík :D Určitě budete slýchat, že se vám zblázní hormony a budete bulet u všeho, to se u mě nekonalo, ale u Peti trošku ano :D Sex v těhotenství, tohle tabu je už snad překonané, otázka je, zda na něj budete mít sílu a náladu. Každopádně jsem zaslechla, že těhotná žena, je pro některé muže nejvíc sexy, no nevím :D Ale období s pupkem mě naučilo jednu skvělou věc, už mi nevadí jít na kávu sama, protože sama prostě nejsem (pozn. Asi víte, fakt si ujíždíme na kvalitní kávě a jako ta bez kofeinu je fakt hnus, tu jsem si párkrát dala, ale nešlo to :D ale myslím si, že pokud nemáte nějaký zdravotní komplikace, tak jedna káva ničemu nevadí – nic se nemá přehánět, že) ..No a tak těch 9 měsíců čekáte až to příjde, přemýšlíte jaký to bude, co ještě potřebujete koupit, pořídit a po porodu vám stejně dojde, že většinu věcí nepotřebujete, ale na to si každý musí přijít sám..

9

 Jelikož jsem do poslední chvíle sama pořád někde drandila autem, občas jsem si říkala a doufala, že nezačnu rodit, že by to Peťa nemusel stihnout, což byla vlastně totální blbost :D

 ..Těhotenství i porod si můžete plánovat a představovat růžově jak jen chcete, ale ani jedno moc ovlivníte a kdykoliv se může vše z minuty na minutu změnit, tak to prostě je.. Porod jsem stejně jako těhotenství měla spíš na pohodu, podle toho co slýchám z okolí :D Vzpomínám si, jak dva dny před porodem jsme s Veru na kafíčku řešily, kdy pojedeme do porodnice, kolik jako teda odteče tý plodový vody a že se bojim, že nám to nateče do koženejch vyhřejvanejch sedaček :D No a s tímhle jsem si nemusela vůbec lámat hlavu, protože mi voda vůbec nepraskla a skoro do poslední chvíle si nebyla jista, zda rodim, protože všude vám tvrdí, že byste měla mít bolesti do celýho břicha a je to taková bolest, že to musíte rozdýchávat. No, tak jako, protože mě trochu začal pobolívat spodek břicha, tak jsem si na doporučení dala vanu a už když jsem z tý vany začla vylejzat, tak to bylo trošku horší, ale furt mě spíš bolely záda. Tak jsem volala do porodnice a doporučili mi další teplou sprchu, no jo, ale jako bydlíme v baráčku a vše jsem vyplácala na tu mega vanu, že :D Tak jsme zkoušeli měřit intervaly a když už se voda trochu nahřála, dala jsem aspoň vlažnou sprchu a bylo to zas o trochu horší, ale furt mě bolely spíš záda. No a tak jsme seděli v obýváku na sedačce, Peťa pařil Call of Duty, při tom měřil intervaly a já vedle něho občas zafuněla a zakníkala a 5 hodin po vaně, když mi ta voda prostě nepraskla, jsme si řekli, že už pojedem, že nás prostě pošlou když tak zpět domů. Což se nekonalo a za 2hoďky a něco, byl pišišvor na světě :D (takže sice jsem xena, že jsem to zvládla bez epiduralu, za což jsem nakonec ráda, ale když by byl čas, tak jsem ho měla, to se nebojte :D) Já se porodu nějak extra nebála, možná i proto, že jsem věděla, že tam Peťa bude se mnou, víc jsem se bála, když jsem si před pár týdny urvala achilovku a v nemocnici mi řekli, že za pár hodin jdu na sál :D Každopádně nechápu, jak někdo dobrovolně rodí sám a nebo u sebe nikoho nechce, neumím si představit, že by tam Peťa se mnou nebyl, ale to je i možná mojí lehkou závislostí na něm? :D Ale prostě s nim se nebojím a tak to má být, ne? I když ten druhý nic moc nezmůže i jen jeho přítomnost je nenahraditelná. Takže chlap, co v tom ženu nechá, pro mě není chlap, tak to vidím já..

12

Takže jako porod fakt ku…..y bolí, nejde to s ničím srovnat, jako se dočtete všude, ale super je, že hned jak je vetřelec venku, všechna bolest je pryč.. Žádná velká euforie se nekonala, je to zvláštní pocit mít ,,TO,, co ve vás roste 9 měsíců u sebe a vidět jak vás zkoumá, i když zatím nic moc nevidí.. Nějaký zvláštní příval nové lásky k tomu tvorovi se taky úplně nekoná ( to zas jen Peťa ukápl slzu), ale nebojte, časem to příjde, nekecám :D Ještě před porodem mi známá poslala sušený švestky se vzkazem ,,po porodu“, to jsem úplně nepochopila a začla googlit, na co jsou jako dobrý po porodu. A ejhle, já vlastně věděla na co jsou dobrý sušený švěstky, ale nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlela :D Ano, před porodem je samozřejmě klystýr, žádná strašná věc, ale jak vás ihned po porodu nic nebolí, tak pak začnou ty bolístky bolet a jako dojít si na ,,záchod“ se vám rozhodně nechce :D Takže všem doporučuju sušený švestky a litry vody :D ( samozřejmě čípky to jistí :D)

No a když dorazíte domů, tak nastává pravý období sžívání, kojení, učení a zas kojení, no takový zombie období :D Nikdy jsem si nemyslela, že kojení je taková věda! Nehledala jsem si informace co a jak dělat, jak se starat o mimino, přišlo mi to zbytečný a věděla jsem, že na to prostě příjdu sama a nebo mám okolo sebe hodně kamarádek s prckama :D Dost informací jsem měla z předporodního kurzu v porodnici, kde jsem měla v plánu rodit, takže v Podolí a doporučuji ho všem, je to podle mě dobrá investice. Dozvíte se základní informace, jak se starat o prcka, jak o sebe pečovat po porodu, co a jak dělat při kojení a i jak se vyvarovat zánětu prsou. Ale informace stejně nestačí, nikdy nevíte jak to půjde zrovna vám a jak to vše budete zvládat. Tisíce žen, tisíce zkušeností.. S porodem v Podolí jsem byla naprosto spokojená, ale oddělení šestinedělí byl docela masakr a věřte že do té doby mi sice slza neukápla, ale na šestinedělí jsem si docela pobulela :D Snažíte se kojit a zároveň se aspoň trochu vyspat, když kojení nejde, máte zkoušet vše možné i nemožné.. Sestry co mají na starost vaše zdraví, vás podporují v odpočinku, ale dětské sestry, to je jiná liga :D (samozřejmě ne všechny) Vy jste tak dlouho nepřikládala? Jak to? Tak s tím něco dělejte nebo bude zle.. Jj, dík za podporu :D Takže se snažíte jakkoli kojit, přebalujete, převlíkáte, když to jde odpočíváte a modlíte se, abyste už šla domů! :D Prostě doma je doma, nikdo vám do ničeho nekecá a vy si děláte vše jak jen chcete a jak to cítíte. Ale jak mi moje kamarádka a zároveň laktační poradkyně řekla, šestinedělí je prostě jen o kojení.. Ano, bohužel je to tak, o kojení, nespaní a snažení se z toho nezbláznit :D.. Neříkám, že to tak má každá, ale já měla problém s kojením už od začátku a prostě jsem dělala vše možné aby ten malej tvor byl spokojenej.. Takže jsem ho měla skoro 24 hodin na prsu a padala do komatu ve všech možných i nemožných pozicích :D Pro mě úleva nastala, když malej nepřibíral a museli jsme přidat příkrm, na který jsme postupně přešli. Rázem jsme všichni byli spokojenější o 100% a o to jde především! Je jedno jestli budete kojit nebo ne, hlavně abyste všichni byli spokojení a zdraví přeci.

13

Je to prostě náročný, jak fyzicky tak psychicky a prostě to musíte vydržet a nepropadat panice (i když to prostě někdy nejde no), ono to prostě odezní a bude dobře.. I když mi Peťa hodně pomáhal, záviděla jsem mu, když ráno odcházel do práce, protože měl prostě i jiné starosti. A občas, když malej v noci brečel, nic ho neuklidňovalo a já už byla zoufalá a vyčerpaná, jsem se podívala na Peťu jak spí se špuntama v uších a s polštářem na hlavě a v tu chvíli jsem ho trochu nenáviděla a v duchu mu nadávala, že za to může on :D ( ale co si budem nalhávat, v tomhle období to prolítlo snad každé z nás hlavou, ne? :D) Těhotenství jsem vnímala jako takový období ,,líbánek“, zamilovanosti, ale řekla bych, že šestinedělí a první měsíce, můžou být pro každý vztah velká zkouška. Záleží na tom, jak spolu budete komunikovat, pomáhat si, podporovat se a držet při sobě. Intimita je ze začátku totálně fuč, mezi tou totální únavou jak fyzickou, tak psychickou. Po porodu jsem se moc přitažlivě necítila a z ,,prvního“ sexu jsem měla trochu panickou hrůzu a moc se do něho nehrnula, ale když můžete s partnerem o všem mluvit, je to prostě super a nenechá vás v tom. Rodila jsem normoš bez nástřihu jen s pár ,,rankami“ a víc jak po půl roce to stejně není pořád ok, jak před porodem, ale to je zas individuální. Tak jsem vtipkovala a říkala si, že by bylo fajn, kdyby si člověk mohl zvolit, zda rodit přirozeně nebo císařem. Až po porodu jsem se dozvěděla, že se někde dá císař ,,zaplatit“, sakra :D Ale co jsem se pak dozvěděla od Páji Kladivový ( Pavla Kladivová - naše báječná trenérka a kamarádka), tak při císaři ti přefiknou břišáky a už je nesešijou, takže pro profi sportovce asi nic moc no, pro rekreanta nepodstatný :D

1

Ale to jsou prostě věci, které budou časem zase oukej, někdy to trvá dýl někdy ne, no. Slyšela jsem, že tělo se po porodu dává hormonálně do pořádku až 5 let. Každé tělo je originál a každé se vzpamatovává jinak dlouhou dobu. Slýchala jsem, že s pupkem se vám zhorší kvalita zubů, pleti a vypadaj vlasy. No nevím, brala jsem kvalitní vitamíny a nic podobnýho se nekonalo, takže když jsem cca 4 měsíce po porodu začala mít kouty z toho jak mi padaly vlasy, bylo to trošku překvapení a na řadu přišly další vitamíny a cca po 2 měsících už jsou kouty fuč (ale Peťovi to nevadilo, říkal, že by mi slušelo mít vyholený strany:D) Strejda google opět prozradil, že se to děje docela často, tak se nelekejte :D Jak jsem říkala, každé tělo je originál a kdo mě zná, tak ví, že problémy s váhou jsem dřív měla a nebylo to zrovna o 5 kilech a před těhotenstvím jsem cvičila a jídlo řešila jak magor a jsem ráda, že se kvůli tomu se mnou Peťa nerozvedl, děkuju :D Díky mým problémům s váhou z dob dřívějších jsem se vždy těhotenství bála, kolik naberu, jak to pak půjde dolů, protože se ke mně dostala informace, že čím víc hubnete před těhotenstvím a čím víc držíte nějaké diety, tím to jde po porodu hůř dolů. Takže když jsem otěhotněla, přibrala jsem hned něco jako lusknutím prstu a byla nafouknutá jak balon :D Sice jsem váhu co se ukázala každý měsíc na kontrole neřešila, ale s pupkem jsem byla relativně aktivní a s jídlem jsem to nějak nepřeháněla, chutě se nekonaly, to až poslední měsíc, kdy jsem měla pořád hlad :D Tajně jsem doufala, že kila po porodu postupně zmizej a to vyplandaný břicho taky, ale bohužel já mezi ty šťastlivce nepatřim :D I když jsem začala postupně cvičit po 6-nedělí (diastázu jsem naštěstí neměla – bacha na to, může být i dost nebezpečná), tak ani po půl roce to není moc dobrý a mám dost práce ještě před sebou, což mi přetržená achilovka dost ztížila a pozastavila moje snažení :D Začínala jsem hlavně v obnově svalů středu těla, protože co vám budu povídat, to bylo úplně v pr.. a jak jsem s pupkem na nic netrpěla a bylo mi hej, tak po porodu jsem myslela, že na záda chcípnu, ale naštěstí masáže a cvičení zajistily ústup a po bolestech ani památky..

4

Ještě když se vrátím k achilovce, zajímavý je, že pár dnů před tím, než se mi to stalo, jsem přemýšlela, jaký by to bylo, kdybych byla ko a nemohla se starat o Mimse :D No a ejhle. Naštěstí vím, že Peťa pro nás dýchá a i když padá únavou, tak je vlastně rád, že je doma s námi a naplno si může malýho užívat a dělá rád i to co dřív nemusel a nechtěl a ví, že to je prostě zápřah no. Takže doporučuji vřele všem, ale nevim, zda za to ta achilovka stojí :D

5

Jak jsem psala hned na úvod článku, tak malýmu je dnes 7 měsíců a to jak při jeho narození, tam nic moc láska nebyla, tak teď je to láska, za kterou dáte život, takže se nebojte, že to nepříjde :D Protože čím víc na vás ten malej tvor reaguje a usmívá se, tak to je prostě nepopsatelný a láskou byste ho sežrala – tohle teda hlavně říká Peťa :D Každopádně i když je to náš malej vysmátej vesmír a rádi ho bereme všude sebou, tak umíme fungovat i bez něho a nemáme problém ho půjčit babičkám a užívat si sami. Naštěstí jsem neměla a nemám stavy úzkosti, když ho někdo hlídá a totálně si kafíčka a cvičení užívám a vypínám mód máma. Občas se mi stane, že tak trochu zapomenu, že vlastně Mimse vůbec máme, matka roku, no :D

6

Tak snad jsem to ze sebe dostala vše :D Užívejte každou chvilku, uteče to a nezapomínejte na sebe, je důležitý umět si užívat i bez prcka. Pokud by vás ještě něco zajímalo, piště tady pod článek do komentářů nebo na fb, ráda odpovím. Čao

Týna
Autor: TýnaEmail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
O autorovi
Miluji pohyb a zároveň ho nenávidím. Ráda zkouším nové věci, ale jsem i tak trochu lenoch. Zbožňuji kvalitní jídlo a objevování nových chutí. Není nic lepšího, když vedle sebe máte parťáka, se kterým si vše užíváte plnými doušky.