Tak jo, na rovinu. Kdybychom měli rodit my chlapi, lidstvo by pravděpodobně vymřelo. Tohle bychom přeci dobrovolně nedělali.

FullSizeRender 5

Začnu asi tím, že k porodu jsem jít nechtěl, teď si neumím představit, že bych tam nebyl. Mluvili jsme o tom s mou ženou ještě dávno před tím, než jsme se rozhodli počít svého vlastního vetřelce. Všeobecně jsem se přikláněl k názoru, že celá ta peripetie by mohla ovlivnit můj pohled na náš budoucí sexuální život. V hlavě máte všechna ta videa omdlívajících tatínků, stres. Má žena to chápala.

FullSizeRender 2

Upřímně, když jsem se dozvěděl, že míra toho na kolik budu přítomen, je vlastně na mě a dívat se „dolů“ mě nikdo nutit fakt nebude, začal jsem na celou situaci pohlížet jinak. Stejně tak jako si můžeš zvolit na kolik budeš otcem. Zda budeš ten, co tvrdí, že dítě je matky, tys jí ho jen dopřál a nebo ten, co bude zapojený od prvního okamžiku.

Celé je to spíše o tom, jaký vztah máte s tvojí partnerkou. Někdy i sama žena celou situaci vnímá jako ryze intimní a odstaví ona tebe.

FullSizeRender

Já svou ženu miluji a postupně ve mně převládl pocit, že jí v tom nemohu nechat samotnou. Oba si teď neumíme představit, že by to bylo jinak.

Jasně, říkáte si, co jako chlap můžete u porodu dělat….no, nic moc a zároveň mnoho. Zkrátka jsem byl manželce u hlavy, držel hubu, držel ruce resp. manželka mi drtila ty moje, ve chvíli kdy mě poslala pro vodu křičí kde jsem, vodu zahazuju a běžím zpátky a zase drcení rukou. Prožívali jsme celý ten okamžik jako jeden organismus. V hlavě mi jelo jen, jsem tady, jsem tu pro tebe, křič, nadávej.

FullSizeRender 1

A už to jede, tlačte tlačte….jste šikovná, za chvilku přijdu. Jak to do háje myslí, že za chvilku přijde? honí se hlavou. Prostě bylo hodně porodů, úplněk, náhoda. Konečně je zase tady, zvoním na sestřičky a najednou je to jako orchestr lidských pohybů.

A v tom 11.2.2017 ve 2:15 ráno se nám narodil Benedikt. A já byl u toho, viděl jsem jak se poprvé nadechl, jak otevřel oči, jak bádá a zjišťuje, co je jinak. Nepopsatelné. Tečou mi slzy.

FullSizeRender 3

Najednou mi vrazej nůžky a už stříhám pupeční šňůru, toho jsem se trošku bál, ale kupodivu jsem se cítil úplně normálně. Střih a je to. Jako takové ty průhledné hadičky od sudu na pivko.

Dokonce jsem si začal říkat, že i ten přímý pohled bych dal, ale celé to není o tom se překonávat a zkoušet. Musíte fungovat, být tam a brát to jako součást života. To je jediné, co je nám mužům umožněno. Jaký je to pocit dát život se nikdy nedozvíme.

FullSizeRender 4

Kompletně tenhle společný prožitek změnil pohled na mou ženu. Stoupla v mých očích ještě více, jsem na ní hrdý, pyšný, je úžasná, tohle bych prostě asi nezvládl.

IMG 2316

A co ta obávaná sexualita? No už se nemůžu dočkat konce šestinedělí :D

A kdyby někoho zajímalo, jak vypadá placenta….tak je to prostě jedna velká kopa jatýrek….nic mimozemskýho nečekej.

IMG 2366

Na konci nám přinesli ještě něco k jídlu, tak se ptám ženy, jestli se jí zážitková večeře líbila. Nevím, jestli si zrovna říkala, co jsem to za hovado, ale smáli jsme se oba.

 

 

Petr
Autor: PetrEmail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
O autorovi
Pohyb mi musí dávat smysl. To je moje heslo a trvalo mi dlouho než jsem na něj přišel. Byl jsem lenoch, který se tu a tam snažil o nějaký sportovní výkon. Zlom přišel až s první zkušeností s kontaktními sporty, do kterých jsem se zamiloval a právě to mi pomohlo odstranit mou averzi k pohybu a sportu. Zkrátka pokud něco děláte jen z nutnosti není to ono.