Čau, asi jsem přestal kouřit a potřebuju aby sis tohle přečetl a do komentářů mi napsal, jestli jsem stále ještě normální.

2

Miluju tabák, jeho vůni, barvu, chuť a mám to podobně jako se vším ostatním. Kouřil jsem cigarety, ale začínalo mi připadat, že jsou docela hnusný a občas mi nechutnaj, zvlášť když jsou starý a tabák v nich uschne. Tak se ze mě stal vlastně kuřák požitkář a začal jsem si cigarety balit, no a protože jsem si cigaretu vždycky chtěl užít a spojit si jí s pohodou, přestal jsem kouřit jen tak bezdůvodně.

Takže žádný cigárka v práci ani doma. Jen když máme párty a nebo jsem šel na jedno s kámošema a to jsem vyhulil zase třeba tu dvacku.

Nevadilo mi to do tý doby, než jsem se začal věnovat pohybu a kontaktním sportům všeobecně. Začal jsem si všímat, že nedělní tréninky po pátku, kdy jsem hltal mlhu, tam kde by se dala krájet a možná ještě dál (vtip pro ty co znají Rákosníčka, myslim večerníček a ne toho vašeho lokálního z večerky) byly o tom, že jsem plival plíce a potil asfalt. Oproti tomu neděle po pátku, co jsem byl hodnej, byly jen o plivání plic a pocení krve. Jestli nechápeš to přirovnání, tak tam prostě rozdíl je a docela velkej. A tak jsem po pár takových trénincích, kdy ti plíce začnou hořet tak nějak dřív, s kouřením seknul. Prostě mě sport sprostě připravil o tu mňaminu ať jsem chtěl nebo ne….pouto ke sportu je silnější.

Nevím jak ostatním, ale reklamy na odvykací tabletky na cokoliv mi prostě přijdou jako bullshit. Kouřil jsem asi od 17ti, takže nějakých 16let a ze dne na den konec, bez varování, bez nějakých stresů, bez pocení se, bez toho, abych myslel každých 5 minut na cigaretu. A proč to tak je? Bacha bude moudro. Protože jsem k tomu rozhodnutí došel sám, vlastní hlavou, vlastní cestou.

Jasně co to melu, dyť ty chceš přeci taky přestat a nejde ti to. No možná chceš přestat jenom proto, že se na tebe odevšad valí, že cigára škoděj, rakovina bla bla, ale to není tvůj názor. V hlouby duše je ti to prostě buřt, možná se cítíš trošku provinile, když si zapálíš a tak si řekneš…hmmm, měl bych přestat. Nepřestaneš.

Je to to samé, jako "měl bych se víc hýbat", "měl bych chodit do posilky", "měl bych se konečně naučit nějaký jazyk", měl bych, měl bych a kdybych. To jsou prostě jen takové mžitky, který stejně nemyslíš vážně. A to vše plyne z toho, že bys dělal něco, co tebe osobně nebaví, tak proč o tom vůbec přemýšlet?

Co se ti snažím říct? Ta změna musí vyjít z tebe, kdy ty se pevně rozhodneš, pak nějaká závislost či cokoliv jinýho budou jen prázdný pojmy, stejně jako pro mě…. Prostě musíš chtít ty, sám za sebe, bez toho aniž by tě někdo k něčemu nutil. Chceš se někam dostat? Tak tím směrem musíš taky vykročit. Ne stát na místě a říkat, že bys měl vyrazit….

1

No ale co se mnou dál? Přes tři měsíce nekouřím, nemám chutě a při představě, že bych se měl nadechnout kouře, se mi zvedá kýbl, ale zbavit se tabáku nechci. To je podle mýho stejtment, otevřeně si to hezky říct. Tak už si začínám načítávat info o doutnících a pokukuju po nějakým pěkným humidoru. Doutník bude přesně ta věc, kterou nebudu vdechovat a navíc se skvěle hodí k mojí sbírce rumů. Pohodu si člověk prostě udělat někdy musí a o tom ten život přecá je. No ne?

Máš podobnou zkušenost? Povedlo se ti něco takovýho? Poděl se o tom s námi, napiš nám mailíka nebo to tady pořádně okomentuj!!!

Petr
Autor: PetrEmail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
O autorovi
Pohyb mi musí dávat smysl. To je moje heslo a trvalo mi dlouho než jsem na něj přišel. Byl jsem lenoch, který se tu a tam snažil o nějaký sportovní výkon. Zlom přišel až s první zkušeností s kontaktními sporty, do kterých jsem se zamiloval a právě to mi pomohlo odstranit mou averzi k pohybu a sportu. Zkrátka pokud něco děláte jen z nutnosti není to ono.