No jo furt. Jsem lemra. Prostě teď nějak nebyl úplně čas něco psát. Ale čas ten nemá asi nikdo co? Když ho máš, tak se nudíš, no jen to přiznej :D.

No a my konečně s Týnou a naší nejvíc nejlepší kamarádkou Pájou Kladivovou dali dohromady naši první veřejnou seanci pro lidi. Prvních 17 lidí, kteří za námi přišli do Arény Pavly Kladivové a přímo pod jejím vedením si užili skvělou zábavu.

No nazdáááár. Jsem rád, že si čteš můj další článek. Dneska začnu malinko poeticky, přemýšlel jsi někdy ty osobně nad rovnováhou? Já možná někdy v minulosti ano, ale jen tak okrajově. Plně jsem si ji uvědomil až u sportu a zpětně o ní přemýšlel. Zkrátka jak hrozně moc důležité je v životě mít všeho tak akorát (to je u každého jiné), pak může být člověk konečně šťastný. Vždy a vše ale nejprve musí začít u tebe samotného, nemůžeš první něco chtít po druhých, když ani nevíš co.

Jasně, další pako se stihomamem mi bude vyprávět jak je dobrý umět se bránit a že po něm jdou. No nebudu tvrdit, že po mě nejdou :D, ale o tom tenhle článek fakt nebude.

Když jsem si přečetla článek mého muže ,,Nesnáším pohyb, ale miluju ho" hned mě napadlo, že jsem přesný opak. Pohyb mi nemusí dávat úplně smysl, nemusím ho dělat z nějakého důvodu, ale hlavně mě musí bavit.